Řada uživatelů linuxových systémů dávno zapomněla, co všechno se musela naučit, co vše musela zjistit, aby mohli používat dva systémy nebo „přejít na Linux“ a dnes si to již nepamatuje, bagatelizuje složitost tohoto procesu. Sám sebe jsem přistihl u stejných úvah i přesto, že jsem přes 8 let působil v podpoře uživatelské distribuce, kde jsme řešili spousty dotazů a snažili se vyřešit i obskurní problémy, v některých případech i záměrně vytvořených výrobci hardwaru (to několikadenní peklo s řešením blokace grubu Dellu nikdy neodpustím :)).
Nedávno mi to celé připomněl Michal Rybka z webu PCTuning.cz, kdy popisoval svůj pokus o vstup do světa Linuxu. Do jisté míry je zodpovědný za to, že jsem začal realizovat tento projekt před koncem roku 2025 a ne až příští rok. Každopádně i kvůli jeho článku vznikla tato stránka, kde se dozvíte informace, pro nás, linuxáky, banality a často i zbytečnosti… pokusím se to dát dohromady, opět rád uvítám návrhy v mailu.
Omáčka
Software
V první řadě musíte přijmout to, že se drtivá většina řešení v Linuxu děje centrálně. Není potřeba chodit na web pro stažení aplikace, ale drtivá většina věcí je připravena tak, jak to znáte z vašeho mobilního telefonu. Až na výjimky vše nainstalujete v nějakém správci balíčků, tedy v aplikaci ala Google Play nebo App Store. Vývojáři pracovních prostředí GNOME a KDE Plasma vytvořili obdobné aplikace, které jsou podobného vzhledu a zobrazují podobné informace, takže jsou pro nováčky mající chytré mobily vhodnější. Nemusí to vyhovovat každému, možností je více, ale jsou to věci, které vám to zjednoduší. V případě GNOME jde o GNOME Software, v případě KDE Plasmy o Discover. Distribuce mají často k dispozici své správce balíčků a můžete si během času vybrat jiný, to už záleží na vás, co vám bude vyhovovat.
Dva různé podvozky, pracovní prostředí a jejich aplikace
Pracovních prostředí v Linuxu existuje relativně dost a většina z nich stojí na nějakých základech. Nebudu zde používat technické termíny jako toolkit atd., takže velmi nepřesně si povězme, že jde o nějaké knihovny, které se používají k vykreslování pracovních prostředí a aplikací. Jmenují se GTK a Qt. S tímto označením se budete potkávat a je dobré vědět, že na GTK je postaveno GNOME a na Qt pak KDE Plasma. Stejně jako jsou aplikace, využívající jeden nebo druhý podvozek. Pak existuje něco, aby aplikace GTK vypadaly stejně v Qt pracovním prostředí a naopak. Na funkci to nemá vliv, ve většině případů to dnes ve už ani okem nepostřehnete, přesto budou aplikace, které budou vzhledem jiné a je to právě tím, na kterém podvozku stojí a jak byly pojaty. Stejně jako jsou dva podvozky, se v minulosti říkalo, že jsou dvě velká prostředí (GTK = GNOME a Qt = KDE, dnes KDE Plasma), zároveň jsou pro tato dvě pracovní prostředí vytvářeny vlastní aplikace. Aplikace pro GNOME a Aplikace KDE. Do jisté míry jde o duplicitní práci, ale ať už si oblíbíte to či ono prostředí, dá se očekávat, že ve většině případů vám budou vyhovovat aplikace toho prostředí, aniž byste o tom přemýšleli. Jistě se najdou výjimky a nahradíte je úplně jinou aplikací, ale pro začátek budou dostačovat. Před nějakou dobou vstoupilo na scénu pracovní prostředí Cinnamon, které je postaveno také na GTK a tak trochu to nalomilo samotné vnímání „dvou velkých“.
Je dobré říci, že se nebavíme o podvozcích pro aplikace, těch je mnohem více, např. budete znát aplikace napsané v Javě, která je multiplatformní. Ale to si nechme na jindy.
Software
Aplikace jsou pro uživatele připraveny ve formě balíčků, které se shromažďují na jednom místě, kterému říkáme repozitář.
Instalace aplikací probíhá pomocí správce balíčků, ve kterém můžete vybrat aplikaci, kterou chcete nainstalovat/přeinstalovat/odinstalovat. Současně má správce balíčků přehled o tom, co a v jaké verzi máte nainstalováno, z repozitáře načítá informace o jeho aktuálním obsahu a na tomto principu vyhodnocuje, zda-li je v repozitáři novější verze k aktualizaci. Zároveň se stará o závislosti, tedy aby měly aplikace ke svému chodu vše potřebné.
Aktualizace systému je aktualizací všeho, co máte z repozitáře nainstalované. Tedy od jádra operačního systému, přes knihovny až po kalkulačku. Pokud přidáte uživatelský repozitář, budou aplikace z něj nainstalované také aktualizovány v rámci aktualizace systému. K dispozici je i automatická aktualizace, často nastavená tak, aby vám pouze oznámila, že jsou nové verze k dispozici – to už závisí na vývojářích distribuce. Používat jí můžete nebo ne, to záleží na vás. Pro nováčka je vhodně nechat si oznámit, že je možné aktualizovat a provést ji, až se vám to bude hodit. Což je většinou výchozí nastavení a oznámení vám se vám zobrazí na panelu v systémové oblasti.
Což je navíc první situace, kdy se do budoucna skamarádíte s terminálem, protože jeho prostřednictvím řeknete „aktualizuj a pak vypni PC“ na jednom krátkém řádku. To jen tak, mezi námi, aby řeč nestála :).
Systém
Označení disků, diskových oddílů a připojení do adresářové struktury
Souborové systémy jsou trochu divoké téma. Je jich celá řada a probírat se nimi hned na začátku, by byl čirý masochismus. Existují dva způsoby, jak s tím naložit. Prvním je ponechat nastavení tak, jak vám nabídne instalátor systému. Druhým je možnost nastavit žurnálovací souborový systém ext4 pro všechny oddíly. Poslední dobou poměrně dost lidí radí pro systém používat btrfs, který má spoustu funkcí a možností. Je dobré říct, že se dodnes tu a tam objeví někdo, komu se btrfs rozsype. Bývá to naprosto zřídkakdy, často i uživatelskou chybou, ale já se domnívám, že je lepší, alespoň pro začátek, jít cestou, která je pro uživatele jednodušší a bezpečnější, proto bych volil souborový systém ext4.
Co je pro vás důležité je, pokud budete chtít zachovat (při testování nějaké linuxové distribuce) původní disky s NTFS a přistupovat k nim z Linuxu, doinstalovat balíček ntfs-3g, který naleznete napříč distribucemi a umožní vám bezproblémový chod s vašimi disky (NTFS). Jedním dechem dodávám, že MS Windows linuxové souborové systémy nepřečte, při pokusu je otevřít vám bude tvrdošíjně nabízet pouze jejich zformátování. Bohužel se MS vyhýbá integraci podpory nejen linuxových souborových systémů. Existuje ovladač pro MS Windows pro souborové systémy ext (ext3 a ext4), ale to jsem zkoušel před několika lety a nebyl jsem z toho úplně přesvědčený. Pokud vás tohle téma zajímá, doporučuji si dohledat informace, nemohu to vyzkoušet, MS Windows řadu let nemám.
Práva uživatelů, přístupová práva, uživatelská práva a skupiny uživatelů
A teď ty informace do sebe seskládáme
Hardware
Dnes je již drtivá většina hardwaru správně identifikována a v případě, že výrobce hardwaru dodává do linuxového jádra své moduly (ovladače), tak se nemusíte o nic starat a vše funguje na první dobrou. Samozřejmě to takhle růžové není v případě, že si koupíte hardware od výrobce, který ovladače do jádra nedodává. Pokud jsou ovladače k dispozici na stránkách výrobce, budete si je muset stáhnout a doinstalovat. V lepším případě budou v uživatelském repozitáři, v horším si je budete muset sami sestavit.
Pak ale může nastat situace, která je dnes typická už jen pro laptopy, kdy jsou skládány z komponent vyrobených někým jiným, kdo moduly/ovladače dodává, ale výrobce laptopu tu danou komponentu upraví a už nepřipraví ani dokumentaci ani modifikovaný modul/ovladač. A to se bohužel děje dodnes. V takovém případě je dobré se obrátit na výrobce a zároveň vyrazit na lov informací, jestli to již někdo neřešil. Téměř výhradně jde o modifikované WiFi nebo Bluetooth karty nebo nějaká komba, ale někteří výrobci umí kouzlit i s různými touch/clickpady apod. Pamatuji si případ, kdy si známý koupil nějaký laptop od Lenova, kde byl právě nějaký nový, „lepčejší“, clickpad a čekal v rolující distribuci skoro rok, než mu začal fungovat. Nicméně už se to neděje často, ale stát se to může a paradoxně se s tím můžete setkat mnohem častěji u staršího typu laptopu, než u nového. Pokud zamýšlíte zkusit Linux a zrovna pokukujete po nějakém laptopu, je dobré potrápit vyhledávač, jestli je ten daný model v Linuxu podporován, resp. hledat, jestli někdo narazil na nějaký problém. Ač se mluví o linuxácích jako minoritě nerdů, pravdou je, že nás není zas tak málo a řadě z nás prochází spousta hardwaru pod rukama, proto je velmi pravděpodobné, že se konkrétní typ laptopu už někomu z nás za drápky zasekl, alespoň na ten testík. Nebojte se použít vyhledávač :).
U desktopů a nemodifikovaného hardwaru laptopů se budete potýkat pouze s pár věcmi, které musíte nastavit či doinstalovat. A těm se tu budeme věnovat.
Grafické karty
Při správné volbě distribuce, mají grafické karty velmi dobrou podporu, napříč výrobci. Grafické karty Intelu byly dlouho dobu zanedbávané a jejich výkon v Linuxu byl, slušně řečeno, mizerný. I to se zlepšuje, ale ještě nedosahuje v příměru k Windows stejného výkonu, jak je tomu u AMD a Nvidie. Podrobněji na stránce s grafickými kartami.
Skenery a tiskárny
Skenery a tiskárny jsou poměrně velkým tématem, protože kdysi někdo z linuxové komunity, resp. příslušného projektu, zazdil rýsující se spolupráci na jednotném postupu. V drtivé většině případů ostatního hardwaru dělá problémy výrobce, zde jde vina za druhou stranou.
Pokud budete chtít v linuxové distribuci tisknout, potřebujete nainstalovat tiskový systém CUPS, pokud chcete skenovat, potřebujete nainstalovat projekt SANE (Scanner Access Now Easy). Samozřejmě potřebujete ovladač k vašemu zařízení a zde to začne býti zajímavější. Někteří výrobci podporují své produkty tak, jak jste zvyklí z MS Windows, tedy dojdete na web výrobce, stáhnete ovladač pro Linux (balíček deb nebo rpm, nebo binární soubor, nebo „ovladač pro samotný CUPS“) nebo dostanete informaci, že si máte nainstalovat např. od HP jejich hplip nebo něco jiného a nebo se nedozvíte na webu výrobce vůbec nic a budete muset použít vyhledávač. Typicky → „distribuce/větev linuxu + výrobce + typ tiskárny/skeneru“ a ve většině případů naleznete návod, jak postupovat.
U větších distribucí se nebojte navštívit wiki distribuce, pokud nenajdete info, nebojte se jít třeba do wiki Arch Linuxu, kde ty informace dostanete a ve vámi zvolené distribuci budete hledat ve správci balíčků a téměř jistě najdete, byť třeba trochu jinak nazvané = jiné verze, popř. pokud vám wiki říká „hledej cndrvcups-lt“, tak hledejte ve správci balíčků jen „cndrvcups“ apod. U tiskáren, skenerů a multifunkcí platí, že kdo hledá najde. Přesto se může stát, že si vytáhnete černého Péťu, popř. že se výrobce rozhodnul, že vaše tiskárna je stará a už to nepůjde tak snadno – jeden příklad za všechny, když se HP rozhodlo, že některé typy jejich tiskáren už nejsou hodné přímé podpory – třeba jedna moje tiskárna (HP LaserJet 1020) fungovala out-of-box 10 let a pak přestala a musel jsem si napsat skript (něco jako *.bat v MS Windows), který nahrává firmware do tiskárny po každém staru systému, protože to hplip od výrobce přestal dělat.
Ještě jedna informace, pokud si zvolíte nějakou distribuci z větve Arch Linuxu a stane se vám, že ovladač ke skeneru či tiskárně je k dispozici pouze v podobě deb a rpm, mám vyzkoušené, že pro převod z deb pro Arch Linux funguje poměrně spolehlivě aplikace debtap.
Vypíšu výrobce, co mne napadnou a se kterými jsem se setkal a informace, které jsem za „pár let“ nasbíral – skenery a tiskárny.
Zvukové karty
Běžné zvukovky jsou podporovány plošně a za poslední léta jsem nezaznamenal nějaký problém. Výjimkou jsou zvukové karty Sound Blaster od společnosti Creative, která nedodává ovladače pro Linux. V tomto případě nemusíte nic hledat, nebude vám fungovat. Pokud chcete používat linuxový systém, tomuto výrobci se vyhněte obloukem. Je to jeden z pár posledních dinosaurů, kteří ještě nepřistoupili na to, že tu Linux je. Je jich naštěstí již jen pár.
U pár starších laptopů můžete narazit na zkreslený zvukový výstup, což je proto, co jsem popisoval výše. Výrobce laptopu upravil zvukovku, nedodal modul. Pokud nejde o nějaký okrajový typ laptopu, někdo to už řešil a je velká pravděpodobnost, že když potrápíte vyhledávač, najdete návod, jak to napravit. Z posledních let jsem nezaznamenal hlášení, že by nějaký nový laptop tímto trpěl. Přesto, potrapte vyhledávač.
Ještě se objevoval problém na straně softwaru – přesněji řečeno na straně některých distribucí. Když jste si nastavili zvukový systém ke své spokojenosti, po aktualizaci systému jste o svá nastavení přišli. Zde poradím jen a pouze jednu věc. V linuxovém světě platí, že uživatelská nastavení systému musí zůstávat a nesahá do nich nic, ani aktualizace systému. Pokud se vám něco takového stane, moje osobní rada zní → takovou distribuci vykopněte ze svého stroje a vyberte si jinou. Uživatelská data a nastavení jsou svatá a musí za každých okolností zůstat nedotčená. I kdyby přestala vaše specifická nastavení s novou verzí softwaru fungovat, musí zůstat zachována, protože přizpůsobení pro verzi novou není pro uživatele už velkým problémem.
USB všemožnéudělátory
Řada bezejmenných výrobků od firem, které včera neexistovaly a pozítří pravděpodobně existovat zase nebudou, se příliš podpory očekávat nedá. U této kategorie záleží pouze na tom, jak moc se na hardwaru vyřádili inženýři. Pokud příliš nemodifikovali použité obvody/součástky, po připojení takového zařízení se většinou dozvíte, co jste si koupili a od jakého výrobce to vlastně ve skutečnosti je. Pokud se vyřádili „dostatečně“, můžeme jen pokrčit rameny. Měl bych ale dodat, že většina hardwaru do USB funguje out-of-box, popř. stačí doinstalovat nějaký ten balíček. Jen je třeba mít na mysli, že ne každou … věc, která je dostupná v nějakém eshopu je dobré bezhlavě kupovat. Své o tom ví (nebo ani neví) uživatelé od některých mobilních telefonů po některé erotické pomůcky. Ale to se už dostávám někam jinam. Tak jako tak, opět vás z toho vyseká pouze váš vyhledávač a pokud půjde o něco velmi okrajového a velmi dočasného… prostě záleží na výrobci.