Konfigurační soubory jsou vlastně textové soubory, do kterých se ukládá nastavení aplikací, prostředí, služeb i systému. Dá se říci, že do jisté míry zastávají funkci registru, který znáte z MS Windows, ale zde se ukládají záznamy v textové a do jisté míry srozumitelné formě. To už záleží na znalostech a schopnosti interpretovat každého uživatele. Existují samozřejmě výjimky :), např. GTK pracovní prostředí a jejich aplikace využívají Dconf, což je soubor všech jejich nastavení a pro čtení a změny se používá dconf-editor. Běžný uživatel do konfiguračních souborů nezasahuje, nastavuje skrze klikátka či samotné aplikace.
Server a klient jsou termíny, které budete slýchat často a pamatuji si, jak mne to kdysi v začátcích iritovalo. Tak si povězme co to je. Jistě všichni chápeme webový server na internetu, na který se pomocí webové adresy dostaneme skrze webový prohlížeč a můžeme si pak přečíst třeba nějaké zprávy. V tu chvíli je váš webový prohlížeč klientem. Server zprostředkuje nějaké informace a v klientovi se zobrazí. A tento princip je vlastně stejný, jen často v systému budete mít spuštěné obojí – jak server, tak klient. První příklad co mne napadá jsou sítě. Pokud chcete zpřístupnit soubory ve vašem počítači, musíte nastavit co, kde a jak chcete sdílet. O tuto část se stará nějaký server (sofwarová služba) a skrze správce souborů ony soubory vidíte (klient).