Pakliže připojíte do počítače disk či disky, systém je detekuje, vezme je na vědomí a přiřadí jim označení i podle jejich typu. Pevné disky (HDD) a SSD disky dostávají označení sd a k tomu písmeno vzestupně, tedy první disk sda druhý sdb třetí sdc atd. NVME disky dostávají označení nvme a pořadové číslo, tedy nvme0 druhý nvme1, třetí nvme2 atd.
Diskové oddíly jsou v případě HDD i SSD číslovány, čili sda1 a sda2, u druhého disku sdb1 a sdb2 atd. Pokud je někdo diskový maniak, může mít v systému třeba sdf4. U NVME disků se číslují oddíly jinak nvme0p1 nvmep2 atd. Objevuje se označení nvme0n1 pro disk a nvme0n1p1 pro oddíl – popravdě jsem zapomněl, proč tomu tak je, takže je to důležité :). Každopádně i z takového označení nyní umíte vyčíst informace.
Doposud to byla pouze omáčka, abyste se zorientovali ve značení disků, protože se v Linuxu nesetkáte se značením disků písmeny, což používá výhradně MS Windows. Nyní se podíváme na připojení do adresářové struktury. V Linuxu se připojují diskové oddíly do adresářů. Pokud budete chtít např. další velký SSD nebo NVME pro uživatele, připojíte jej při instalaci systému do /home. Pokud chcete velký HDD pro vaše data, zálohy apod., můžete jej připojit do adresáře, který vám vyhovuje.
Pro příklad poslouží obrázek s cestou k záloze tohoto webu. Ve skutečnosti je na 3TB disku, oddílu /dev/sda1, který je připojen do adresáře /home/migelo/Data. Takže diskový oddíl je připojen do /home/migelo/Data a na něm je vytvořen adresář Záloha s podadresářem linuxprome.
Pokud chcete rozšířit svůj uživatelský prostor o další disky, můžete si vytvořit ve svém uživatelském adresáři libovolnou složku či podsložku a do ní připojit další disk. Další diskový oddíl /dev/sdb1 mám připojen do /home/migelo/Pracovna. V této konfiguraci budou disky přístupny pouze vám, tedy uživateli, do jehož domovské složky jsou připojeny. Pokud používá počítač více uživatelů, pravděpodobně budou mít své uživatelské účty. Pokud chcete připojit disky tak, aby je mohli používat všichni, můžete vytvořit v kořenovém adresáři složku, ve které pak vytvoříte podsložky, do kterých disky, resp. diskové oddíly, připojíte.
Další možností je disky připojovat v případě potřeby ve správci souborů tak, že na ně kliknete
Správce souborů zobrazuje disky přítomné v počítači bez ohledu na to, zda-li jsou či nejsou součástí adresářové struktury. Další informací je, že správce souborů ukazuje názvy oddílů (viz Data) a pokud je nemáte pojmenované, ukáže jejich kapacitu. Záměrně jsem odebral název oddílu Pracovna a tak vidíme jen kapacitu 596,2GiB (ano, jde o disk 640GB po přepočtu).
Rozdíl mezi připojeným a nepřipojeným diskovým oddílem je na první pohled patrný. Sic vám vše ukazuji ze správce souborů Dolphin, tedy z pracovního prostředí KDE Plasma, v ostatních to je patrné stejně. Ktomu se dostaneme, až si začneme povídat o pracovních prostředích, ale princip je stejný.
Připojovat nebo nepřipojovat? To záleží na vás a také na tom, jak disky používáte. Pokud je používáte k práci, hraní atd., tak je dobré je mít připojené, protože na ně zřejmě bude sahat nějaká aplikace a pokud připojeny nebudou, tak Steam nenajde hry a bude vám nabízet jejich instalaci, aplikace budou nadávat, že nemají v té cestě kam ukládat apod. Osobně nemám v počítačích disky, které nepoužívám, resp. je nemám připojené do adresářové struktury. Výjimkou je právě tento pracovní počítač, do kterého jsem připojil několik malých disků, které používám pro instalaci a testy dalších distribucí pro potřeby tohoto webu. Proto nejsou připojené.